Sprache / Rěč:
Verhaftung und Tod
Ein Wortwechsel mit einem Gestapo-Beamten führte am 21. Januar 1941 zu Andritzkis vorläufiger Verhaftung wegen „Heimtücke gegen Staat und Partei“. Am 7. Februar 1941 kam er in das Untersuchungsgefängnis Dresden. Ohne belastende Zeugenaussagen verurteilte man ihn am 15. Juli 1941 wegen staatsfeindlicher Aussagen zu sechs Monaten Gefängnis. Gleich nach seiner Entlassung am 15. August 1941 wurde er noch vor dem Gefängnistor erneut von der Gestapo verhaftet. Die Nationalsozialisten bezeichneten seine politische Einstellung als „undurchsichtig“. Am 2.Oktober 1941 wurde der erst 27-jährige Alojs mit dem Zug in das KZ Dachau gebracht, wo er fortan Nummer 27829 war. Doch Andritzki sah sich weniger als Häftling, sondern als ein von Gott zur Prüfung und Läuterung Bestimmter auf seinem Kreuzweg. Durch seine frohe und kreative Art und seinen tiefen Glauben gab er selbst in der Hölle des KZ Dachau seinen Mitgefangenen Mut und Hoffnung. Im Dezember 1942 erkrankte Alojs an Hungertyphus. Am 3. Februar 1943 wurde Alojs Andritzki durch die Giftspritze getötet. Im Jahr 1946 enthüllten sorbische Studenten an der Kreuzkirche (Friedhof Radibor) eine Gedenktafel für Alojs Andritzki.
arrest and death
An conversation with a Gestapo official led to Andritzki's provisional arrest on 21st January 1941 for "insidious behavior against the state and party". On 7th February 1941, he was taken to the Dresden remand prison. Without incriminating testimonies, on 15th July 1941, he was sentenced to six months in prison due to subversive statements. Immediately after his release on 15th August 1941, he was arrested again by the Gestapo in front of the prison gate. The National Socialists described his political views as "opaque". On 2nd October 1941, the only 27-year-old Alojs was taken by train to the Dachau concentration camp. From that point on he was just prisoner number 27829. But Andritzki didn´t see himself a prisoner but more a person called by God to be tested and purified on his stations of the Cross. Thanks to his cheerful and creative nature and his deep faith, he gave courage and hope to so many prisoners even in the hell of the Dachau concentration camp. In December 1942, Alojs came down with typhus. On 3rd February 1943, Alojs Andritzki was killed by lethal injection. In 1946, Sorbian students unveiled a memorial plaque for Alojs Andritzki at the Kreuzkirche (cemetery of Radibor).
zatčení a smrt
Po slovní výměně s jedním z příslušníků gestapa byl Andritzki 21. ledna 1941 zatčen za „zradu na státu a straně". Dne 7. února 1941 byl poslán do drážďanské vazební věznice. Bez usvědčujících svědeckých výpovědí byl 15. července 1941 odsouzen k šesti měsícům vězení za nepřátelské výroky vůči státu. Ihned po propuštění 15. srpna 1941 byl před branou věznice znovu zatčen gestapem. Národní socialisté označili jeho politické názory za „neprůhledné". Dne 2. října 1941 byl Alojs, kterému bylo pouhých 27 let, odvezen vlakem do koncentračního tábora Dachau, kde se stal vězněm číslo 27829. Ale Andritzki se považoval méně za vězně a více za někoho, koho Bůh určil k tomu, aby byl na své křížové cestě zkoušen a očištěn. Svou radostnou a tvořivou povahou a hlubokou vírou dodával odvahu a naději svým spoluvězňům i v pekle koncentračního tábora. V prosinci 1942 Alojs onemocněl hladovým tyfem. Dne 3. února 1943 byl Alojs Andritzki zabit smrtící injekcí. V roce 1946 odhalili lužickosrbští studenti Alojsi Andritzkému pamětní desku na stěně Křížového kostela, který se nachází na hřbitově v Radiboru.
Aresztowanie i śmierć
Przesłuchanie przez funkcjonariusza gestapo doprowadziło do tymczasowego aresztowania Andritzkiego dnia 21 stycznia 1941 r. za „spiskowanie przeciwko państwu i partii”. Dnia 7 lutego 1941 r. został przewieziony do aresztu śledczego w Dreźnie. Natomiast 15 lipca 1941 r. pomimo braku obciążających zeznań świadków został skazany na 6 miesięcy więzienia za szerzenie wrogich państwu wypowiedzi. Bezpośrednio po przedterminowym zwolnieniu 15 sierpnia 1941 r. został ponownie aresztowany przez gestapo przed bramą więzienia. Narodowi socjaliści określili jego poglądy polityczne jako „nieprzejrzyste”. Dnia 2 października 1941 roku 27-letni Alojs został przewieziony pociągiem do obozu koncentracyjnego w Dachau, gdzie otrzymał numer 27829. Ale Andritzki postrzegał siebie nie jako więźnia, a bardziej jako kogoś przeznaczonego przez Boga do poddania próbie i oczyszczenia na właściwej dla niego drodze krzyżowej. Swoją pogodną i twórczą naturą oraz głęboką wiarą dodawał współwięźniom odwagi i nadziei nawet w piekle obozu koncentracyjnego w Dachau. W grudniu 1942 r. Alojs zachorował na dur brzuszny. Zmarł po podaniu śmiercionośnego zastrzyku 3 lutego 1943 r. W 1946 r. serbołużyccy studenci odsłonili tablicę pamiątkową Alojsa Andritzkiego na cmentarnym kościele Św. Krzyża w Radiborze.